Při přípravě zájezdu po stopách románu Bratrstvo od spisovatele Aloise Jiráska jsem po dlouhých letech vzala tuto knihu opět do rukou. Už v mládí mě inspirovala k tomu, abych poznávala Slovensko, aniž bych vůbec tušila, že zde budu žít prakticky většinu života. Tak jsem se setkávala s místy, která jsou věrohodně podána v románu. Ať už jih, střed, východ a sever Slovenska. A můžu říct, že spisovatel opravdu věrně zpodobnil popisované kraje Slovenska na základě poznatků z vlastních cest a z vyprávění místních lidí.
Tak jsem se dostala také k obci Brezovica pod pohořím Ostureň a Levočskými vrchy. Pro orientaci, tato se obec nachází v krásném, ale dost zapadlém kraji severně od Prešova, západně od obcí Lipany – Krivany – Torysa. Mezi horami dál se dodnes vine středověká cesta, která horami překonává hranici Šariše a Spiše.
Když jsem se dozvěděla, že sestra Církve československé husitské v Košicích Milada Siváková bydlí ve vedlejší obci Brezovička, rozjely jsme se s přítelkyní za poznáním. Milada nás čekala u autobusu z Prešova. Do tohoto krásného, ale zapadlého kraje se vdala, zde pracovala, vychovala 3 děti, dnes je v důchodě. A víte, odkud pochází? Od Hradce Králové. Mluví krásně česky. Když se její otec z Čech přijel podívat, kam se mu dcera vdává, jen konstatoval: „Je tu krásně, ale tak prožít dovolenou.“
A víte, co mě také lákalo do této oblasti? V knize Bratrstvo se popisuje hrad v Brezovici. Na tento hrad se uchýlilo husitské vojsko po prohrané bitvě s bardějovskými Němci, kteří bojovali proti nim na straně Uhrů. Hledala jsem na internetu, a hrad skutečně existoval. Na hřbitově v Brezovici jsme našly pozůstatky hradních základů, kamenný val a zjevný hluboký hradní příkop. Místo jsem vyfotografovala a pokusila jsem se jej nakreslit jako dárek Miladě – viz můj malovaný obrázek v příloze. Bohužel, o této historické skutečnosti není v obci zmínka – škoda.

Bylo to krásné nedělní odpoledne. Milada nás přivítala s opravdovou sounáležitostí, autem povozila okolím, ukázala nám zámek, ve kterém byla učitelkou v domově pro postižené. S přítelkyní jsme si uvědomily, že náš pobyt v Košicích, byť vzdálených od domova, není nic, ve srovnání s tím, jak se žilo Češce v zapadlé Brezovičce. Miladka je však šťastná. Na češtinu nezapomněla, dokonce mluví lépe než my.

Miluše Babjáková