Klubové odpoledne jsme tentokrát věnovali naší historii. Dobou od druhé poloviny 16. století do první poloviny 17. století nás zajímavě prováděl Ing. Gregorek. Pro ty, kteří se naší besedy neúčastnili, připomeneme jednoho českého krále a jeho dobu.
20. ledna 2012 je tomu 400 let kdy končila úmrtím krále takzvaná „rudolfínská doba“, která v Čechách po delším období (od doby Karla IV‘ znamenala rozkvět. V roku 1583 se Praha stala sídelním městem Rudolfa II. Ten byl jako Rudolf II. Habsburský v roku 1575 korunován na českého a německého krále, vzápětí za římskoněmeckého císaře. Tak se stala Praha i středem říše římské. Co to pro Prahu znamenalo?
Byla pozdvihnuta po dlouhé době na významné centrum evropské politiky, kultury a vzdělanosti. Byl přestavěn Pražský hrad. Na přestavbě pracovali italští architekti, při přestavbě se myslelo i na uložení bohatých uměleckých a vědeckých sbírek (vybudován byl Španělský sál). Změny postihly celé město. Dlouholetá přítomnost císařského dvora pomohla Praze k hospodářskému a sociálnímu rozvoji. Nastal stavební rozvoj. Do Prahy přijížděli řemeslníci, obchodníci a umělci z celé Evropy.
Rudolf II. byl mecenášem umění a poznání. Nechyběly mu rozsáhlé vědomosti nabyté pobytem na Španělském dvoře a bohaté jazykové znalosti. Na pražském dvoře soustředil učence a mágy, alchymisty, astrology, astronomy. Známé jsou jména jako Edward Kelly, Tycho de Brahe, Johannes Kepler, Giordano Bruno.
Pro tuto „rudolfínskou“ dobu a pro český národ znamenal mnoho takzvaný Rudolfův majestát vydaný v roku 1609. Ten měl zaručit svobodu náboženství. Mezi dobou Karla IV. a Rudolfa II. se ledacos změnilo. Hlavně to byly změny církevní v 15. století. Husité se snažili uzdravit církev. Začátkem 17. století bylo v Čechách 85 % protestantů. To samozřejmě nebylo po vůli vládnoucímu dvoru, kde vládla silná katolická až ortodoxní výchova. Rudolf II. musel kličkovat mezi těmito dvěma protichůdnými směry. Výsledkem bylo právě vydání tohoto majestátu.
To už byly jen 2 roky před rokem 1611. Tehdy Rudolf II., kterému byl ze strany dvora vyčítán nezájem o politické dění a pod tlakem jeho duševní nemoci (maniodepresivní psychóza) odevzdal svému bratrovi Matyášovi českou a německou korunu a korunu římskoněmeckého císaře. Skonal ráno 20. ledna 1612.
Co dodat? Co následovalo po této době? Bitva na Bílé hoře, poprava 27 českých pánů, třicetiletá válka a pak? Duchovní úpadek, náboženská nesvoboda, odchod vzdělanců do ciziny. Jirásek nazval ve svém románu tuto dobu dobou temna. A český národ zase čekal na změnu. Nějakého českého krále? Tentokrát tou změnou k lepšímu byla až doba obrození.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře