Výročí narození Eduarda Hakena

Beseda o velkém českém pěvci Eduardu Hakenovi se konala 21. října tentokrát v salonku hudebního oddělení Veřejné knihovny Jána Bocacia. Výhled ze salonku na krásnou budovu Státního divadla Košice a na historický župní dům chvíle výkladu a poslechu  árií jen umocňoval.
Besedu vedl pan Jiří Novotný, který se úlohy podat informace o životě vynikajícího umělce 20. století a jeho umělecké cestě zhostil k velké spokojenosti.
Eduard Haken se narodil v roku 1910 na Ukrajině, v roku 1928 odmaturoval v Lucku a na přání otce začal v roku 1929 studovat na Karlově universitě v Praze medicínu. Již na střední škole zpíval, v Praze účinkoval ve sborech a přivydělával si jako zpěvák na filmových představeních. Lékařskou fakultu dokončil, ale do jeho životní cesty zasáhla náhoda. Profesor zpěvu jej v roce 1936 přihlásil do konkursu do sboru Národního divadla. Svým hlasem zaujal  a o jeho životním poslání bylo rozhodnuto. Po krátkém období v Olomoucké opeře působil až do odchodu ze scény na prknech Národního divadla.
Eduard Haken patřil mezi nejvýznamnější osobnosti své doby. Jeho pěvecké umění bylo po neuvěřitelných 50 let spjato s pražským Národním divadlem, kde zpíval desítky nezapomenutelných operních árií. Generace diváků obdivovali jeho technicky dokonale školený bas velkého rozsahu, ale i laskavé herectví, které propůjčoval svým postavám.
Dodnes nepřekonaný je jeho VODNÍK z Rusalky nebo KECAL z Prodané nevěsty. Ale i další árie patří mezi nezapomenutelné: árie Beneše z Dalibora, Mumlal z Dvou vdov, Rarach z Čertovy stěny, Gremin z Evžena Oněgina, ale i titulní Svatopluk ze stejnojmenné opery, Sarastr z Kouzelné flétny, Mefisto z Fausta a Markétky, Filip II. z Dona Carlose, Zachariáš z Nabucca a jiné.
Pražský koncertní život si nebylo možné představit bez účasti tohoto umělce ať už v Dvořákových kantátách, Bachových nebo ve Verdiho Requiem. Zpíval hodně v kostelích Rybovu Českou mši vánoční nebo Dvořákovu Stabat Mater.
Jaká by to byla beseda bez poslechu „jeho“ árií? Abychom se dostali do operního prožitku pan Novotný nám nejdříve přehrál gramofonovou nahrávku z Prodané nevěsty. A pak samozřejmě následoval Vodník z Rusalky a Kecal z Prodané nevěsty.
Umělec vynikal nejen svým hlasem, ale i vysokou, vzpřímenou postavou. Rovný a přímý byl i jeho pohled na život. Jeho manželský život s významnou herečkou Marií Glázrovou trval 40 let a ukončila jej až umělcova smrt v roku 1996. Plně jim oběma patří místo odpočinku na slavném Vyšehradském hřbitově.
Dcera Maryčka postoj tatínka opsala takto: „Tatínek vlastně celý život čekal na osvobození duše. Stále doufal, že se „to“ změní.
Jeho krédo bylo – v této zemi jsme se narodili a sem máme přinášet to, co jsme se tu naučili, přinášet národu to, co mu patří.“