Všechno nejlepší k devátým narozeninám, milá Pippi!

Když Astrid Lindgrenová psala své příběhy o Pippi Dlouhé punčoše, určitě netušila, kolik kamarádů bude jednou mít tato rudovlasá neposeda s velkými botami. Od roku 1945 vycházejí příběhy o Pippi ve více jak 100 zemích světa.
A čtou je nejenom děti, ale také dospělí, i když ti tak trochu potají, aby děti neviděli, jak se usmívají nad nezbednostmi malé šibalky.
I já se k těm příběhům rád vracím. Bude to tím, že každý z nás by chtěl kamaráda, kterého nepeskují rodiče, může zadělávat těsto na kuchyňské podlaze nebo pozvat kamarády na kafe do koruny stromu. Kamaráda, u kterého se nic neděje, když se něco rozbije, protože každá rozbitá věcička ihned získá nový rozměr a užití. No a kdo by nechtěl kamaráda, který si dovede poradit s tlupou rváčů nebo s policajty?!
Protože v normálním, obyčejném životě nemáme moc šancí takového kamaráda najít, hledáme ho v knihách.
Kromě toho, že Pippi se stane vaší kamarádkou už na první stránce, naučíte se od ní i mnoho užitečných dovedností. Například, jak se chovat ve škole a k čemu je taková škola vůbec dobrá. Nebo jak přežít pozvání na čaj do společnosti distingvovaných dam, jak přežít představení cirkusu a jak vyzrát na zloděje či duchy. Mě nejvíc baví návod, jak servírovat pečené selátko.
Ovšem Pippi je především hledačka. Každý den a celý svůj život hledá. Něco hezkého, něco dobrého. A každý den něco najde. Nejspíš proto, že její máma je anděl v nebi a její táta je ztroskotaný námořní kapitán, který se stal černošským králem.
Je to úplná pravda. Je to pravda, jako je pravda i to, že Pippy oslavuje narozeniny. Deváté! Znova! Tak jako každý rok od roku 1945, kdy knížka jejích dobrodružství vyšla poprvé.
Je to trochu nuda, slyšet každý rok, už pětasedmdesát let ve více než sedmdesáti jazycích Všechno nejlepší k devátým narozeninám, milá Pippi! Ale nic lepšího nevymyslíme.

error: Obsah je chránený!!