Vlastně spíš, kdo je Zdeněk Hajný? I když svou životní pouť ukončil v roce 2014, jeho fenomenální výtvarná tvorba je stále obdivována milovníky psychotronické problematiky tvůrčího projevu v moderním umění. Jeho obrazy jsou využívány v řadě publikací, encyklopedií, učebnic, filmových a televizních zpracování, našly si své místo i v sakrálních prostorách. Cesta k vrcholu jeho výtvarné tvorby byla postupná.
Narodil se v roce 1942 ve Vsetíně. Svá vysokoškolská studia započal na provozně-ekonomické fakultě VŠZ, dnes Mendelově univerzitě v Brně. Ve volném čase maloval a externě vyučoval psychologii. Po několika letech, kdy působil jako ekonom a odborný pedagog, pokračoval ve studiu psychologie na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy v Praze. Publikoval a přednášel v oboru aplikované psychologie, ale od roku 1983 se věnoval malování již profesně. Za své dílo získal různá prestižní ocenění a vyznamenání (Cena Salvadora Dalího, La Medaille d´OR Internationale, Cena Prahy a další). V roce 1994 založil v Praze galerii Cesty ke světlu Zdeňka Hajného. Kdo měl možnost shlédnout prezentaci jeho obrazů před několika lety v Košicích, jistě ocení jeho fenomenální tvůrčí genialitu.
Proto jsme také v rámci projektu Česká kultura v malém chtěli přiblížit jeho dílo našim členům i veřejnosti výstavou fotokopií jeho obrazů v prostorách Českého spolku v Košicích. Tuto výstavu, sestavenou z fotokopií J. Henzélyho, jsme otevřeli ve čtvrtek 16. února hudebním vystoupením komorního tria ZUŠ Marie Hemerkové (klavír Erika Malinová, housle L. Lovašová, zobcová flétna Jana Santovjáková). S nevšedním zájmem jsme si v jejich podání vyslechli Andante J. Quantze a walz a polku D. Šostakoviče. Po úvodních slovech garanta J. Gregorka a kurátora J. Henzélyho jsme si prohlédli vystavené fotokopie a při obvyklém občerstvení diskutovali o dojmech z jeho díla. Poděkování za tuto prezentaci náleží také Š. Popelkové, která se podílela na grafice a instalaci výstavy. Prohlédnout si výstavu můžete ještě do 10. března 2017.

Jiří Gregorek

Klubové akceVíte, kdo byl Zdeněk Hajný?