V Českém ráji jako v ráji….

Proč bychom se báli na Prachovské skály, dudláj, dudláj dá… takto nějak začíná velmi známá písnička Ivana Mládka a začínalo tak i letošní léto pro 18 mládežníků a pět vedoucích.
Ještě v poslední den měsíce červen jsme večer nastoupili do vlaku a vyrazili směrem Pardubice a dál autobusem na Malou Skálu – nádherné místečko v Českém ráji, kde už nás čekalo velmi příjemné ubytování a skvělý program.
Trošku historie, trošku dobrodružství, trošku adrenalinu a především nádherná příroda, tak by se dal shrnout letošní táborový program.
Počasí nám přálo, sluníčko se smálo, jen každý večer byla pořádná bouřka, což bylo jen dobře. A tak program běžel podle předem připraveného plánu.
První den byl v naši režii – návštěva skalního hradu Vranov – Pantheon, kde jsme se dozvěděli něco o historii a mohli obdivovat spojení skal se stavební prací lidí a hradu Frýdštejn z jehož věže byla nádherná vyhlídka po celém okolí – třeba až na hrad Trosky.
Druhý den ráno, po výborné snídani jsme se přesunuli na louku před penzionem a vyzkoušeli si lukostřelbu – nejdřív  trénink a potom soutěž. Odpoledne nás čekalo odhalení tajemství Malé Skály – rozdělili jsme se do tří skupin. V každé byl jeden nebo dva vedoucí a s mapou v ruce, jsme vyrazili pátrat po ostatcích Zachariáše Römische. No a to by jsme nebyli my, kdyby dvě skupinky trošku nebloudili, ale nakonec jsme vše splnili a zmrzlinová odměna byla naše.
Třetí den dopoledne byl částečně oddychový a kdo měl chuť mohl se přidat ke dvěma vedoucím. Rozhodli jsme se věnovat trošku geocachingu a při té příležitosti objevili nádherné místečko nedaleko našeho ubytování. Výšlap na Horákovu a Husníkovu  vyhlídku byl sice náročný, ale vyhlídka na celou Malou Skálu opravdu stála za tu námahu. Zpět jsme šli pohodlnější cestou a naplánovali, že poslední den tuto vyhlídku uvidí úplně každý spolu se zříceninou hradu Zbirohy, kde nám jeho kastelán se kterým jsme se seznámili a navázali družbu dopodrobna povykládá historii hradu, ale i celého okolí. Dne však ještě nebyl konec, odpoledne nás čekala opravdu hodně dobrodružná stezka – nic pro klaustrofobiky, ale zážitek neuvěřitelný, který doplňovala bouřka. Přesunuli jsme se do Klokočských skal a uprostřed skalnaté divočiny museli překonat nástrahy domorodých rebelů v bludišti kaňonů, jeskyní a skalních věží zpět do civilizace. Přežili jsme všichni bez újmy na zdraví, jen s pár škrábanci a šíleně zašpinění.
Den čtvrtý byl více poznávací – s průvodkyní, která nás informovala o historii a zajímavostech jsme navštívili město Jičín. Jeho muzeum je opravdu originální, člověk tam může být celé hodiny a určitě se nudit nebude – každý si vyrobil kouzlenou hůlku na spuštění třeba krátkých filmů, hledali jsme čísla na obrazech a když jsme je našli, objevili tajnou komnatu a také  jsme mohli vyzkoušet všelijaké činnosti z naši historie i současnosti. Na závěr si mládež zahrála loutkové divadlo. Dalším místečkem našeho zájmu byla Valdická brána a potom Rumcajsova ševcovna. Z Jičína jsme pokračovali na Prachovské skály – my jsme se nebáli a s průvodkyní prošli všechny nejzajímavější  místa.
Pátý den byl asi nejteplejším dnem našeho pobytu, ale možná se takový jen zdál. Půjčili jsem horská kola a v doprovodu dvou instruktorů – Štěpánky a Dana  jsme krásnou přírodou, docela kopcovitou, přijeli na hrad Trosky. Opravdu nádherný hrad – náročná cesta stála za to. Měli jsme v plánu ještě další místa třeba hrad Kost, ale museli jsme se přizpůsobit nejslabším a také teplu. Večer byl opravdu pouze relax.
Šestý den byl obrovským zážitkem – lezení a slaňováni na Suchých skalách – v ráji horolezců. Samozřejmě pod odborným dohledem instruktorů. Někteří opravdu museli překonat sami sebe. Odpoledne bylo volnější, bylo opravdu velké teplo a proto se většina koupala v řece Jizeře. My jsme se mezitím seznámili s kastelánem hradu Zbirohy Pepou a on nám na večer dohodl setkání se starostou Malé Skály a besedu s Miroslavem Šmídem, který je dvojnásobným držitelem olympijského stříbra. Pan starosta nám přinesl  nádhernou skleněnou mísu s věnováním, kterou vyrobila místní studentka jako svoji maturitní práci a také jsem od místních dívek dostali spoustu nádherné bižuterie. Do konce pobytu jsme naplánovali i případnou další spolupráci a určitě ještě nejméně jeden tábor na tomto krásném místě. Je zde ještě hodně míst a hodně aktivit, které musíme objevit.
Předposlední den byl trošku turistický, ale opět s průvodkyní, která nám povídala o zajímavostech Riegrové stezky a Bozkovské dolomitové jeskyni. Cestou na vlak nás zastihla bouřka, takže těsně před nádražím jsme všichni úplně promokli. Naštěstí to bylo do penzionu asi deset minut vlakem. Do večera se počasí umoudřilo a tak pod nebem plným zářících hvězd jsme oblékli nafukovací vesty a splavili na raftech asi 10 km úsek řeky Jizery. Byl to nádherný zážitek po kterém nás čekala poslední noc v penzionu a další celý den o kterém jsem již psala.
No a večer  na vlak, který měl 30 minut zpoždění a domů. Nějak se nám nechtělo, ale máme nové kamarády a hodně důvodů se do Malé Skály příští rok opět vrátit. A doufám, že aspoň trošku nalákám mládež, která si nechal ujít takový úžasný začátek prázdnin. Věřím, že nás příští rok bude ještě víc…

Jitka Smrigová, ČS v Košicích