Zřejmě málokdo z účastníků podzimní akademie v roce 2013 do Plzeňského kraje věděl, že to, co jsme zařadili do programu, v zámku Bečov nad Teplou, vystavený relikviář sv. Maura, patří k nejvzácnějším nálezům minulého století u nás.
Mít možnost prohlédnout si zblízka tento skvost v potemnělém, přísně střeženém trezorovém sále, kde žárovky osvětlují jedinečný exponát, celý zlacený a zdobený jemnými filigrány, osázený drahými kameny, s postavami Ježíše Krista, sv. Maura a dalších světců nás ohromilo (fotografování bylo přísně zakázáno). A ještě více nás zaujalo drama, které provázelo objevení této vzácné historické a umělecké cennosti, kterou znalci řadí hned za korunovační klenoty v chrámu sv. Víta v Praze a před Závišův kříž v cisterciáckém klášteře ve Vyšším Brodě (také jsme jej navštívili, v roce 2003).
Znovuobjevení relikviáře sv. Maura v roce 1985 si nezadá s nejpoutavější detektivkou. Vyprávěla nám o tom průvodkyně zámkem: „V létě 1984 nabídl jakýsi Američan českému zastupitelství ve Vídni 5 – 10 milionů šilinků za vyzvednutí a odvezení předmětu vysoké historické a umělecké hodnoty, který se nachází někde na českém území asi 100 km od Norimberku. Více neprozradil. Česká strana zbystřila pozornost a rozhodla se souběžně vyjednávat a současně po tomto předmětu pátrat a zabránit jeho vyvezení. Američan byl na informace skoupý a prozradil jen, že tento předmět držel významný šlechtický rod a že k němu existuje kupní smlouva z 11. století.“ Ale to bych prozradil rozuzlení této detektivky. Vše se dozvíte později. Odtušili jste, že drama bylo úspěšně dovedeno do konce a relikviář zůstal doma, byť zkorodovaný, trouchnivějící a s odpadávajícím zdobením. Deset let trvalo restaurátorům Uměleckoprůmyslového muzea v Praze jeho uvedení do původní skvostné podoby.
A příběh sv. Maura? Tento muž žil kolem roku 250 ve Francii. Pro svou křesťanskou víru a její šíření byl sťat. Mučednická smrt jej povýšila mezi svaté. Jako symbolický atribut dostal popravčí meč. Nynější relikviář s ostatky přežil všechny existenční katastrofy a plenění. Nakonec jej syn majitele florentského panství Fridrich de Beaufort – Spontin
v roce 1889 převezl na rodové sídlo v Bečově. Jako člen NSDAP musel de Beaufort na základě Benešových dekretů zmizet. Mnohé cennosti stačil odvézt, ale relikviář důmyslně skryl. Celých čtyřicet let o něm nikdo nevěděl, až … ale o tom už byla řeč.
Ještě jste nebyli na zámku v Bečově? Navštivte jej alespoň virtuálně – na internetových stránkách.

Jiří Gregorek

error: Obsah je chránený!!