6. 4. 2017 jsme si připomněli v Hudebním salónku Veřejné knihovny J. Bocatia osobnost pražského písničkáře a herce Karla Hašlera jeho a nelehkou a složitou životní cestu. O jeho životě nám přednášel Jiří Novotný a jeho manželka doprovázela program hudebními nahrávkami. Měli jsme možnost nejen shlédnout, ale také si zanotovat staré známé písničky Na starých zámeckých schodech, Ta naše písnička česká, Staré topoly, Strahováček, Když nad Prahou se večer uklání, Bílý kvíteček a jiné.
Po starých zámeckých schodech,
po schodech z kamene…
Tak začíná jedna z nejznámějších a nejzpívavějších pražských písniček. Proto bylo jistě symbolické, že právě zde, na těchto schodech, byl roku 2009 Karlu Hašlerovi odhalen krásný pomník od Stanislava Hanzíka.
O pestrém, složitém a nakonec tragicky se končícím životě Karla Hašlera byl natočen televizní seriál, který měl u diváků velký úspěch. Seriál představil písničkáře, který byl roky zahalen jakýmsi závojem mlčení. Přesto jeho písně žily, a co hlavní, vždy se zpívaly. Nejen symbolická píseň z 1. republiky Ta naše písnička česká, ale i všechny ostatní. Každá vlastně byla o pocitech prostých lidí, proto se písničky zpívaly a zpívají dodnes.
Pro ty, kteří si nemohli vyslechnout přednášku, jen krátce ze života písničkáře:
1879 – 3. října se narodil Karel Hašler.
1897 – vyučil se rukavičkářskému řemeslu, začíná hrát ochotnické divadlo na Smíchově.
1898 – 1901 – hraje v divadelních společnostech v Hranicích, na Kladně a v Měšťanské besedě v Praze.
1902 – po vojenské službě nastupuje do divadla v Brně a odchází do Lublaně.
1903 – získává angažmá jako statista v Národním divadle v Praze. Setkává se s Rudolfem Frimlem.
1905 – začíná přátelství s hercem Rudolfem Deylem.
1908 – dostává smlouvu na 6 let do Národního divadla a žení se s Frimlovou sestrou Zdenou.
1910 – vychází první svazek Hašlerových staropražských písniček.
1914 – stává se uměleckým ředitelem v kabaretu Rokoko, začíná pravidelně vystupovat.
1915 – dostává výpověď v Národním divadle.
1916 – začíná jezdit po českých a moravských městech se svými písničkami.
1919 – 1923 – přebírá vedení kabaretní scény v Lucerně, tam vystupuje a otevírá si hostinec.
1924 – 1928 – střídavě působí v karlínském varieté a opět jezdí po Čechách s písničkami.
1929 – 1939 – pracuje ve zvukovém filmu, píše scénáře a hudbu pro film a operetu.
1935 – definitivní konec Hašlerova manželství.
1939 – 1941 – pracuje u filmu jako odborný poradce a jezdí opět po venkově a svými písničkami dodává lidem odvahu v boji proti okupantům.
1941 – je zatčen gestapem a převezen do koncentračního tábora v Mauthausenu, kde 22. prosince podléhá mučení.
Písničkáře nám připomíná již zmiňovaný pomník na zámeckých schodech a pamětní deska na rodném domku v Praze na Zlíchově. Hlavně však jeho písničky, které se plynutím času neztratily. Ba právě naopak, jsou stále živější.
Co mají legendární bonbóny „hašlerky“ společného s písničkářem? No přece název! Jistý továrník Lhotský nabídl Hašlerovi, který měl časté hlasové indispozice, tmavé oblé bonbóny. Hašlerovi pomohly, a tak došlo k dohodě. Hašler dal bonbónům jméno a obdržel od továrníka zajímavou kulatou částku za reklamu. Dodnes tyto bonbóny fungují proti nachlazení.
Miluše Babjáková,
foto Pavol Kraus
Nejnovější komentáře