Zas po roce k nám přišel máj…
Tradiční poutní slavností jsme si v neděli 19. května uctili českého patrona sv. Jana Nepomuckého.
Do nádherné bankovské přírody zavítal hojný počet poutníků, aby vzdali hold tomuto světci.
Poutní bohoslužbě v kapličce Nanebevzetí Panny Marie na Horním Bankově předcházela májová pobožnost k naší nebeské Matce – Královně máje.
Poutní slavnost celebroval dp. kaplan Roman Haško za spoluúčasti dp. faráře JCDr. Marka Ondreje.
V homilii se dp. kaplan zaměřil více na sochu sv. Jana Nepomuckého, než na historickou osobu a životopis. Poukázal na sv. Jana, který, ač nebyl stavitelem mostů, přece jeho socha stojí na tolika mostech světa, aby nás uprostřed ruchu světa oslovila a upozornila, že dnešní svět potřebuje vidět živé světce a setkávat se i takto s nimi.
Sv. Jan Nepomucký byl jako člověk i kněz pevného charakteru, veřejně se identifikoval s církví, dovedl se postavil proti králi, aby hájil právo církve i její svobodu a to i za cenu života. Dnes se nám zdá, že církev není utlačována a v demokracii jsou lidská práva zaručena. Jak často se ale šlape po duchovních hodnotách! Jak by se asi dnes zachoval sv. Jan? On už je v nebi, ale od svých ctitelů očekává, že půjdou v jeho stopách a odvážně se postaví za Boží zákon před mocnými tohoto světa, kteří nejsou jen vládcové, ale ještě víc, vytvářejí veřejné mínění.
Sv. Jan dovedl v pravý čas hovořit, ale v pravý čas taky mlčet. V době rozvinutých sdělovacích prostředků jsme si zvykli množství informací přijímat i vydávat. Při tom někdy ztrácíme cit zodpovědnosti za slovo, které může nejen informovat, potěšit, poučit, ale také zranit, zarmoutit či pohoršit, vzít naději či chuť ke snažení.
Sv. Jan má otevřeny oči i uši, ale zavřená ústa, jako by nám tím gestem říkal „nezavírejte oči před světem a jeho radostmi či bolestmi“. Musíte umět naslouchat. Před otevřením úst je však třeba dobře zvážit, vede-li nás k naslouchání empatie. Při zvažování o předání informace musí rozhodnout láska.
Janovo mlčení se však vztahuje i na zpovědní tajemství. Sv. Jan mluví dnešním lidem o zpovědi jako o úžasném daru Božího milosrdenství. Ukazuje totiž nejen vysoký ideál tohoto světce a mučedníka, ale připomíná i lidskou slabost a hříšnost, která potřebuje odpuštění a Boží milosrdenství. Svátosti nelze dosáhnout vlastní snahou, ale pouze ve spolupráci s Boží milostí. Uznat chybu je někdy těžké a vyznat ji člověka pokořuje, ale též vystavuje Božímu milosrdenství, které uzdravuje. Kdybychom dobře a často využívali tuto uzdravující svátost, cítili bychom se klidněji, svobodněji a také zdravěji.
Sv. Jan Nepomucký je nejčastěji zobrazován s křížem v ruce, soustředěně upírající pohled na Ukřižovaného, jako by chtěl i nám říci, kde máme hledat sílu k životu.
Velikým problémem dnešní doby je soustředění na sebe, na svá práva či pohodlí. Jestliže na první místo stavíme své ego, znamená to, že Pána Boha odsouváme na vedlejší kolej. Pokud v nás nevládne Bůh, který je Láska, logicky zratíme sílu milovat a chybějící láska dělá pak život těžkým. Přehnané soustředění se na sebe nás vede i k tomu, že chceme jako bohové rozhodovat o tom, co je dobré nebo zlé, posuzovat podle sebe, ba dokonce se odvoláváme na vlastní svědomí. Svědomí je Boží hlas v srdci člověka a ne vše, co nás zrovna napadne nebo po čem toužíme vychází ze svědomí. O slavném Michelangelovi se vypráví, že když ho někdo obdivoval, jak dokáže vytvořit tak krásnou sochu, odpověděl, že ji nevytvořil – ona už byla skryta v kusu kamene. On jen odstranil všechno zbytečné.
Pohled na sochu sv. Jana Nepomuckého nám může připomínat, že světec, kterým se máme stát i my, je už v nás, jen je třeba něco odstranit. Pak snadněji porozumíme mlčící soše kazatele, jehož poselství k nám zní i přes propast staletí jako stále aktuální.
Závěrem homilie dp. kaplan vyslovil přání: „Kéž sv. Jan Nepomucký ke svému poselství přidá i svou přímluvu, abychom se stali dobrými učedníky Krista v dnešní době a kéž bychom se v kapli sv. Lukáše scházeli v hojnějším počtu na českých mších svatých.“
Slavnostní bohoslužbu jsme zakončili Vatikánskou hymnou a velikonoční písní Vesel se nebes Královno.
V hodině Milosrdenství jsme se pomodlili Korunku Božího milosrdenství a písněmi Otče náš a Královno nebes jsme Svatojanskou pouť ukončili.
Bohoslužbu hudebně doprovázel p. Borovský.
Naplnění Božím slovem a posilnění Eucharistií jsme se rozcházeli do svých domovů.
Mnozí poutníci využili pěkného jarního počasí k procházce na Dolní Bankov ke kapličce sv. Jana Nepomuckého, která byla po opravě znovu slavnostně požehnána v neděli 12. května a do níž byla uložena posvěcená nová pískovcová socha sv. Jana Nepomuckého. Neopomenuli se zastavit u pramene sv. Jana Nepomuckého, odkud si načerpali zdravou pitnou vodu.

Zdenka Hloušková
foto Eva Reitznerová

error: Obsah je chránený!!