Snad nám naše děti prominou

Nevím, jak vy, ale já se v posledních letech vracím z přírody spíš navztekán než uklidněn. Do „přírody“ kolem Košic už raději vůbec nechodím. A začínám se vyhýbat i vycházkám na venkově, kde je to někdy mnohem horší.
Fakt je, že v lese najdu více smetí než hřibků a když náhodou narazím na malinčí, nedostanu se k plodům, leda bych měl skafandr a ocelovými pláty pobité pohorky.
Prostě našinec vzal zase jednou rozum do hrsti – a udělal si z přírody smetiště.
Vyjede si jen tak autíčkem ven, vidí krásný palouk, přibrzdí, otevře kufr – a šup tam s tím pytlem harampádí.
Z těžkého batohu na několikahodinovou tůru krásně ubývá, tatranky, chleba se šunkou, iontový nápoj na posílení… na začátku to v něm vypadalo jako v čerstvě zásobeném supermarketu, ale teď, před cílem je to spíš jako u snědeného krámu. A kam se poděly všechny ty sáčky, plastové láhve, konzervy z paštik… Nejspíš se „někde“ cestou „ztratily“. Prostě jsme v lese nechali svou vizitku.
Kdyby měl jeden ze zakladatelů české moderní turistiky Karel Hynek Mácha dneska absolvovat cestu z Prahy na Bezděz, nejspíš by se hodně divil.
A vůbec si neumím představit romantické komentáře slovenských orlů tatranských kolem Ľudovíta Štúra, které by šlehaly cestou na Děvín.
A už radši pominu, jak by se styděl proslulý mistr etikety, propagátor sportu, generální tajemník Mezinárodního olympijského výboru (1919–1923) a spoluautor olympijské charty a kromě jiných funkcí také předseda Klubu turistů a redaktor Časopisu turistů Jiří Stanislav Guth-Jarkovský.
Kdysi nám stačil krajíc chleba a věděli jsme, že se můžeme kdekoliv napít vody z potůčků. Dneska bych to neriskoval, i kdybych nějaký potok, zdevastovaný bezuzdnou těžbou dřeva, našel. Kdoví, čím je ochucen…
Navíc, když najdu papír od sušenek, řeknu si: děti, děti, že vám nedal táta přes držku, ale docela to chápu, je to jen papírek.
Co si ale mám pomyslet, když v lese najdu kompletní ložnici? I s matracemi! Televizi. Kdybych posbíral všechny počítače, rozházené po lesích, mohl bych konkurovat Billu Gatesovi. Z ocelových trubek bych mohl sestavit a půjčovat lešení. A těch bot – ani Baťa jich tolik pohromadě neviděl. Kanystry od benzínu, plechovky od barvy, ale ne ty půkilové, poctivé deseti, patnáctikilové. Závěsy a záclony do celého baráku. A ten bych si taky mohl postavit, kdybych sesbíral všechny cihly, o které zakopávám. A do mojí sbírky patří i karoserie auta, prorostlá smrkem.
Přijde doba návratu pohádek a táta cestou z lesa „zapomene“ děti? Nakonec, i ta ježibaba z perníkové chaloupky potřebuje občas změnu jídelníčku, jeden by z toho sladkého nabyl i cukrovku!
A jak jste na tom vy?
Třídíte odpad, nebo si občas „vyjedete“ do přírody?
A máte přehled o tom, jak dlouho nás svou existencí odpady provázejí? Vyzkoušejte si své znalosti v testu, který jsem našel na stránkách iDnes.
A potom se podělte o své zkušenosti z lesů, vod a strání naší přece jenom ještě stále krásné vlasti!

Život odpadu

Ilustrační foto z Nového času zachytilo Ružínskou přehradu vloni na podzim. Snad na něm vidíte i vodu…

 

Z přírodySnad nám naše děti prominou