Prázdninové dobrodružství v Českém ráji

Minulý rok jsme zažili s mládeží nádherný začátek prázdnin v náručí Českého ráje. Už při návratu domů jsme se rozhodli, že za rok tuto krásnou akci zopakujeme. Opět v Českém ráji, opět s nádechem dobrodružství, jen navštívíme jiná místa a možná se přidají i další mládežníci.
A tak se i stalo – začátek prázdnin se nesl pro 20 mládežníků a pět vedoucích opět v duchu „zvládneme toho co nejvíc“. Už po cestě vlakem se pár nadšenců rozhodlo, že spánek je zbytečný luxus a tak unaveni po cestě prospali celou cestu autobusem z nádraží do penzionu. Většina mladých ještě netušila, že spát hned tak nepůjdou – však začátek léta si musí každý pořádně užít. A tak po skupinovém geocachingu – hledání pokladu podle souřadnic za pomoci GPS po okolí Malé Skály a dobré večeři, chvilku po západu slunce, jsme všichni nastoupili na rafty osvětlené loučemi, splavili krásný úsek řeky Jizery a celý den zakončili táborákem s opékáním.
Druhý den zazvonil budíček už v šest hodin ráno, museli jsme stihnout vlak do Sedmihorek a tam si vyšlápnou na hrad Hrubá Skála. Tu jsme osedlali kola a šup na hrad Valdštejn a zpět. Však už krátce po obědě na nás čekalo jedno z největších dobrodružství – lanové aktivity na Hrubé Skále. Slaňování, jízda na lanovce přes propast a následný návrat po provazovém mostě – opravdu nic pro slabé povahy, ale nadšení bylo u většiny veliké.
Třetí den byl více turistický a poznávací. Cesta po Klokočských skalách ve společnosti průvodkyně nám ukázala ty nejkrásnější místa této oblasti a skončila na hradě Rodštejn, kde jsme se dozvěděli něco z historie této oblasti a nahlédli i pod pokličku hradní kuchyně. Placky podle starých receptů byly výborné. Jediným rozdílem při vaření bylo použití plynové bomby. To však nikomu nevadilo a náš výlet pokračoval dál. Autobus nás převezl na zámek hrubý Rohozec, který však měl zavřeno a tak jsme pokračovali pěšky na Dlaskův statek, který jsme si z venku prohlédli, řekli si něco o jeho historii, občerstvili se, nadšenci geocachingu našli svůj poklad a pokračovali dál… přes kopce a doliny až na Malou Skálu, pěkně po vlastních.
Český ráj je i rájem sklářů, proto jsme další den navštívili sklářské muzeum v Železném Brodě a také národopisné muzeum Běliště – dýchalo historií ze všech koutů a toto kouzlo doplnil i zvuk stále funkčního flašinetu. Na cestu nám od potoka zamával Vodník a my jsme pokračovali do Pěnčína. Venku pálilo sluníčko a cesta pěšky přes kopce, louky a lesy byla náročná. Proto jsme byli všichni rádi, když jsme na místě mohli nastoupit do vyhlídkového vláčku a trošku ulevit svým rozehřátým, uchozeným nohám. Zajímavostí tohoto dne byla i prohlídka výrobny tažených perel, návštěva korálkové dílny, kde si každý mohl navléct korálky nebo náramky podle vlastní chuti a následně návštěva kozí farmy a nákup výborných sýrů.
Aby nebylo dobrodružství málo další den jsme si dali trošku do těla – někdo horolezení a někdo borůvky – mňam, to byla dobrůtka, fialové ruce a jazyky za to stáli. Však odpoledne se měl každý možnost umýt. Čekala na nás opět Jizera a kanoe. Někteří se cítili asi velmi špinavě a možná tušili, že v penzionu ten den nepoteče voda až do 23.00. V průběhu večera nás zachránila před nedostatkem vody bouřka. Chytali jsme vodu na splachování záchodů do velkých nádob. A aby nám bylo ještě veseleji, tak na nějakou dobu vypadla i elektrika.
Předposlední den jsme šli s průvodkyní na hrad Kost – výlet měl velký úspěch a dostal ocenění od mládeže jako jeden z nejlepších výletů. Poslední večer stál za to – vedoucí opékali a připravovali pro mládež hostinu a mládež zatím běhala po okolí orientační závod. Všichni přišli unavení a nadšení. Unavení asi málo, protože většina poslední noc nespala, pěkně si spolu na jednom pokoji povídali a smáli se – i vedoucí se přidali. Prostě prázdninová nálada jak má být. Však nás už čekal pouze jeden den a možnost si odpoledne zastřílet z luku – úplná paráda. A to byl vlastně konec našeho prvního prázdninového dobrodružství. Večer jsme nastoupili do autobusu, potom do vlaku a ráno už nás čekalo nádraží v Košicích. A prázdniny mohli pokračovat dál.
A kam vyrazíme příští rok? Ještě uvidím, ale určitě něco zajímavé vymyslím – můžete se těšit.

Jitka Smrigová