Vybrat si pěkný podzimní den na procházku do přírody bylo letos opravdu těžké. Povedlo se nám to na druhý pokus. A tak jsme se vybrali objevovat krásy našeho „druhého domova“ – okolí Košic.
18. října t. r. v poledne vystoupilo 17 účastníků na zastávce Ružin z vlaku. Kolem nás krásné lesy, pod námi pod vodou místa, kde stála kdysi stejnojmenná obec Ružín. Odolávala mnoho století, nezničily ji středověké nájezdy, epidemie, světové války, ale definitivního rozhodnutí o její likvidaci padlo v roce 1963, kdy musela ustoupit výstavbě vodního díla.
Celému místu vévodí kopec Holica. Krásnými barvami opravdu nezklamal. Na vyhlídkovém místě nad bývalou obcí jsme si povídali o prvních pobytech lidí na tomto území, o životě ve středověku a v nedaleké minulosti. O názvech jednotlivých vrchů, dolinek. Obec ležela opravdu na krásném místě. Kolem všude lesnaté kopce, krasové útvary. Obcí protékala řeka Hornád, v potocích plno ryb. Od roku 1870 tudy vedla dokonce Košicko-bohumínská železniční dráha, takže i s moderním světem obec měla lehké spojení. Obec měla vše – kostel, školu, obchod, mlýn, pilu, hospodu… a hlavně dřevo. Nebyla nouze o zaměstnání a byly dobré podmínky vypěstovat si vše potřebné. Po kopcích se pásly ovce – dnes zůstal jeden salaš. Velké, historické město Košice, do jehož majetku od vlády Zigmunda Lucemburského obec patřila, nebylo  až tak daleko.
V padesátých letech 20. století bylo však rozhodnuto: Z důvodu stavby přehrady na Hornádu bude obec úplně zlikvidovaná. Lidem sice po dobu stavby nové, výše položené Tratě mládeže, Bujanovského tunelu a velkého viaduktu bleskla naděje, že k tomu přece jenom nedojde. Po dobu výstavby tratě se život v obci velice změnil s příchodem množství pracovníků. Dokonce i obec byla ještě elektrifikovaná. O to horší bylo poznání, že po letech nejistoty opravdu k likvidaci obce dojde. Počet obyvatelů před likvidací byl 550. A kam se rodiny přestěhovaly? Nejvíce do Kysaku, Lodin, Margecan, Košic a různě. Jistě, lidé se stěhovali do domů s větším komfortem, ale určitě jim chyběl pohled na Holicu a pod ní malý kostelík. Určitě chyběl tichý potok Ružínek a rychlý tok Hornádu, stáčející se z bývalého koryta „Velký prielom Hornádu“ směrem ke Košicím.
Hlavní ulice a většina domů však už je 50 let pod vodou. Na úbočí bývalé obce místo vesnických domků se dnes nalézají chaty. Nám sice do těchto míst nezapadaly, ale taková je doba. Před jednou jsme oslovili chataře, pana Pivovarníka. Hrdí se tím, že je bývalý Ružínčan, ukazoval nám fotky obce. On se dokonce jako poslední ženil v jejich kostelíku. Bylo to zvláštní. Uvědomit si, jak se mění doba, jak vše rychle uniká. Jediné, co po obci zůstalo je hřbitůvek se zachovalými kříži. Některé hroby už těžko identifikovat, některé jsou ještě navštěvované. Jedině mrtví zde zůstaly jako svědkové všech změn.
Procházka se zdařila. Objevili jsme krásná místa okolí Košic. Seznámili jsme se s dějinami Ružína i vesnic v okolí a s jejich každodenním životem v minulosti. Prošli jsme se krásnou přírodou a nasbírali si materiál na výrobu věnečků ve vánoční dílničce.

Miluše Babjáková
Foto: Eva Reitznerová, Marie Krausová

Klubové akcePodzimní procházka – objevování zatopené obce Ružín