V rámci činnosti společenského klubu jsme právě dne 8. května, kdy je státní svátek osvobození po 2. světové válce, naplánovali zájezd na místa, kde se v roce 1945 konaly největší boje této války při nichž zahynulo 6,5 tisíc československých vojáků. V ten den u památníku na Dukle a u sochy generála Svobody ve Svidníku byla k věncům státníků položena i naše kytička s českou trikolórou a s nápisem „S úctou padlým – Český spolek v Košicích“.
Po několika deštivých dnech nám štěstí přálo.Celý den svítilo sluníčko a bylo velmi příjemně. Cestu lemovaly stromy v rozpuku. Květnově zelené lesy a louky malebné vesničky v údolích – to byla hotová pastva pro oči. Cílem zájezdu bylo však poznat místa bojů v Dukelském průsmyku a okolí. Výlet jsme obohatili návštěvou dřevěných kostelíků ze 17. a 18. století, které mají vysokou kulturně-historickou hodnotu a byly vyhlášené za národní kulturní památky.

Už v 9 hodin jsme projeli okresním městem kraje pod Duklou – Svidníkem. Navštívili jsme řeckokatolický dřevěný kostelík. Už vstup do branky na hřbitov kolem kostelíka byl symbolický. Otevřela nám stará paní v šátku velkým železným klíčem – typická obyvatelka obce. Po vyprávění průvodce a poslechu úryvku bohoslužby z magnetofonu jsme si prohlédli kostelík, hlavně ikonostas, zavěšené velké ikony, a ostatní prostory kostelíku.  Kostelíky byly v minulosti v těchto malých obcích jediným místem setkávání lidí, kteří měli o to blíže k Bohu.

Dalším rázovitým kostelíkem byl pravoslavný kostelík v Ladomírové, kde nás kněz seznámil s historií pravoslavného náboženství v těchto místech a s historií kostelíka. Úplným skvostem však byl dřevěný kostelík v Bodružali. Těžko popsat krásu lidové kresby – ikon, pečlivou práci lidu s dřevem bez jediného hřebíku, bez dnešní techniky. Zde, na hřbitově u kostelíku, jsme našli společný hrob 400 vojáků rakousko-uherské armády bojujících a padlých v těchto místech za 1. světové války. To bylo první setkání s místem pohřbených vojáků. Dalším místem byl velký, pečlivě udržovaný hřbitov pohřbených vojáků německých.

Poté jsme navštívili Vojenské přírodní museum, které začíná u obce Krajná Poľana a končí  v Dukelském průsmyku. Zde u 28 m vysokého pylonu s monumentálním sousoším jsme  vzpomněli padlých, položili kytici a zazpívali českou a slovenskou hymnu.

Odpoledne jsme ještě projeli Údolím smrti u Kapišové. Bylo těžko si představit v tento krásný den kruté boje v těchto místech. Inu už je to opravdu dlouhá doba. Další zastavení a položení kytice bylo u sochy armádního generála Ludvíka Svobody ve Svidníku. Poté jsme ještě navštívili skanzen ve Svidníku a nasedli do autobusu naplněni novými zážitky.

Myslíme si, že se nenašel nikdo nespokojený. Sluníčko nám svítilo, nezmokli jsme,  pokochali jsme se krásou lidského díla, krásnou přírodou a především jme splnili účel našeho zájezdu – poklonili jsme se padlým v Dukelském průsmyku . I když se to dnes „nenosí“, je to chyba. Přece Američané mají svůj Pearl Harbor, Briti svoji Battle of Britain, Francouzi Normandii, oprašují vzpomínky a uctívají padlé vojáky. A my?

Miluše Babjáková

Klubové akcePo stopách českých vojáků