V tomto roce to bylo už 19. kulturní setkání členů a sympatizantů existujících Českých spolků na Slovensku na Symbolickém hřbitově v Žiarské dolině. Ani letošní zářijové počasí nezůstalo pozadu za počasím v předchozích ročnících. Celou cestu z Košic jsme z autobusu pozorovali zlověstné mraky, které se proháněly nad slovenskými horami. Po posledních slunečních dnech to bylo určité zklamání. Sluníčko nás však nakonec nezklamalo. Při pietním aktu na hřbitově, pod vrcholy vysokých štítů Západních Tater, i tento rok sluníčko vyšlo a po celou dobu svítilo. Asi nás má opravdu rádo!
Sešlo se nás o něco méně než v minulých letech, ale nálada byla už tradičně výborná. Na menší účasti se podepsalo to, že stárneme a 1 a půl hodiny stoupat mírným kopcem je pro nás už výkon úctyhodný. Však většina účastníků má kolem 70 let! Při stoupání na chatu chvílemi i zapršelo. Všichni došli v pořádku, mokří od deště i potu, ale spokojeni sami se sebou. Na Žiarské chatě si jistě každý pochutnal na přichystaném jídle, které je každý rok opravdu v pohotovosti. Ať už polévka fazolová, zelňačka, vývar, nebo i vynikající palačinky. Každý zapomněl na svá léta a cítil se fajn. Však také před všemi opravdu „klobouk dolů“.
Po odpočinku se účastníci setkání ze Žiliny, Martina, Liptovského Mikuláše, Staré Ľubovně a Košic přesunuli na Symbolický hřbitov pod svahy majestátního vrcholu Baníkova. Tam se konal pietní akt, kterého se letos účastnili vzácní hosté – velvyslankyně České republiky na Slovensku Livie Klausová se svým manželem, bývalým prezidentem Václavem Klausem. Paní velvyslankyně, zdatná turistka, také v pohodě zdolala výstup z ústí doliny až na chatu. Oba manželé tento kraj a tyto vrchy milují.
Program začal českou a slovenskou hymnou. Předseda Českého spolku na Slovensku přivítal hosty a všechny účastníky. Vzpomenul na minulé ročníky, bohužel už někteří pořadatelé a účastníci nejsou mezi námi. Pani velvyslankyně a pan prezident promluvili k účastníkům. Ocenili tuto dlouholetou akci a z jejich tváří i slov jsme vycítili spokojenost s tím, jak si počíná naše česká menšina na Slovensku. Pracovník horské služby připomenul oběti Západních Tater, kterých bohužel stále přibývá. Vyzdvihnul obtížnou a člověka zachraňující práci záchranářů. Básně přednesené členkami z Liptovského Mikuláše a ze Staré Ľubovně jen potvrdily pietu chvíle. Na konec jsme zazpívali píseň Čechy krásné, Čechy mé. Slova pana prezidenta V. Klause: „Tak tuto píseň jsem v Čechách už dlouho neslyšel,“ všechny potěšila.
O zdárný úspěch akce se zasloužil Český spolek na Slovensku s předsedou a členy domácího Českého spolku v Liptovském Mikuláši. Zajistit akci v chráněném vysokohorském území s účastí z různých regionů je určitě poděkování hodné. Finanční pomoc poskytl Úřad vlády SR a Ministerstvo zahraničních věcí ČR.
Veselí jsme došli k autobusům. Účastníci z různých míst severního Slovenska se rozloučili. Za rok opět nashledanou! Už jen fotografie (a není jich málo) nám tento ročník připomenou! Listujte fotografiemi a prožijte s námi pěkné okamžiky!
Miluše Babjáková
foto Eva Reitznerová
Nejnovější komentáře