Když jsem si pro sebe hodnotila letošní zájezd do Čech, došla jsem k závěru, že trasu, kterou jsme jeli, by měl projet každý Čech. Všemi námi navštívenými místy kráčela česká historie. Tak tomu bylo i v den, kdy jsme mířili do kraje K. H. Máchy.
Už kousek za Prahou jsme v dálce viděli z roviny vystupující město Mělník, s hradem a typickými vinicemi. Měli jsme namířeno právě tam, na vyhlídku pod hradem. Objevilo se před námi široké Labe s přítokem Vltavy a s plavebním kanálem. Někteří z nás se zamysleli – vždyť tady se vlastně stékají všechny potůčky, říčky a řeky vytékající ze svých pramenů a odvodňující českou kotlinu! Povznášející bylo, když se nad soutokem rozezněla Mělnická polka, zapívaná nadšeně námi všemi.
Samozřejmě jsme si prohlédli zámek. Barokní stavba je kulturní památkou. Na tomto místě stál v 9. století dřevěný hrad Pšov, který koncem 10. století nahradil nový hrad Mělník. To bylo tehdy, když si přemyslovský kníže Bořivoj vzal za ženu Ludmilu, dceru posledního pšovského knížete. Tehdy se zde začala pěstovat vinná réva. Ve 13. století bylo založeno město Mělník. Karel IV. prohlásil město natrvalo věnným městem, přecházelo do majetku královen. Dovoz vinné révy Karlem IV. z Burgundska ovlivnil celé město. Pamatujete Nerudovu Romanci o Karlu IV.? „Král Karel s Buškem z Vilhartic teď zasedli si k dubovému stolu…“
Dnes, po rušných stoletích, kdy se střídaly roky úpadku a rozvoje, Mělník těží z výhodné polohy u Prahy. Na zámek se vrátil starý český rod Lobkowiczů. Obyvatelé města a okolí se opět mohou pyšnit svým městem.
Za Mělníkem začíná „Máchův kraj“. Poprvé stál K. H. Mácha pod zámkem roku 1832 ve 4 hodiny ráno. Šel se svým kamarádem z Prahy pěšky, jako potom ještě kolikrát. Putovali po starých rozpadlých hradech, po krajině dýchající romantikou. Navštívili hrad Kokořín, Housku, Jestřebí, Bezděz a jiné. Po cestě se osvěžovali českým pivem a vínem.
Právě Kokořínsko a kraj kolem Máchova jezera, s hlavní dominantou hradem Bezdězem, je toho dne naším dalším cílem. Celé Kokořínsko má silnou atmosféru, jeho poloha, množství pískovcových skal v tmavých lesích ležících pod úrovní okolí a staré rozpadlé hrady jsou zdrojem nejhrůznějších pověstí. Právě zde čerpal Mácha materiál k sepsání Cikánů nebo k nejznámějšímu dílu Máj.
Na hrad Kokořín jsme vyšli poměrně hravě. Cesta opravdu působila tajemně a dobrodružně. Z hradu se nám otevřely další pohledy na kraj. Také na Velký rybník, založený Karlem IV., který byl roku 1945 přejmenován na Máchovo jezero. Za první republiky to bylo místo výstavby výletních vil pro horní vrstvy, v letech po válce se zde stavěly zotavovny, pionýrské tábory a stanová tábořiště. A dnes? Každý účastník ať posoudí sám.

Miluše Babjáková

Podzimní akademie 2017
Podzimní akademie - archivNaše cesta vede z Prahy na sever