Určitě i díky této velmi populární písni Karla Gotta, víme, kdo byl Paganini. Letošní ročník projektu Tóny domova jsme, podle programu, zahájili přednáškou o životě, díle a návštěvách Prahy významného houslisty a skladatele Niccola Paganiniho.
S životem jednoho z největších houslistů 19. století nás seznámil člen ČSvK, houslista Ivan Ježo. Právě proto, že přednášející je jak se říká „od fachu“, přednáška byla velmi zajímavá. Pro nás, kteří až tak nepoznáme hudební dějiny, to bylo seznámení se s něčím novým.
Niccolo Paganini se narodil v roce 1782 a zemřel roku 1840. Už v 11 letech koncertoval, v 19 letech už naplno skládal. Později hodně cestoval, koncertoval po celé Itálii. Stal se dvorním houslistou. Už ve 23 letech skládá své nejtěžší dílo pro housle – 24 Caprices. Po mnoho let nebyl nikdo mimo Paganiniho schopný zahrát toto náročné dílo. S tanečnicí z Benátek měl syna Achilla, narozeného roku 1826. Svou až ďábelskou hrou na housle si získává evropské města, mezi nimi samozřejmě v té době hudbou proslulou Prahu. Toto královské město navštěvuje celkem 6 krát. Vystupuje ve Stavovském divadle, před tehdejší pražskou vyšší společností. V Praze měl hodně přátel, ale i nepřátel.
V čase, když jeho sláva neustále rostla, začaly se šířit řeči, že svůj neuvěřitelný talent získal díky smlouvě s ďáblem. Těmto řečem dával za pravdu i Paganiniho vzhled. Chyběly mu spodní zuby, tvář měl vyzáblou, bledou a oblékal se převážně do černého. Jeho zázračný talent se dnes dá vysvětlit mnohem racionálněji, houslista měl mimořádně tenké prsty a pohyblivé klouby, proto mohl hrát takovou technikou, kterou nezvládl nikdo jiný.
Jeho zdravotní stav provázely celý život různé těžkosti, kterým podlehl roku 1840. Veškerý majetek odkázal svému, tehdy 15letému, synovi.
Paganiniho skladby: 24 Caprices, 6 houslových koncertů, 12 sonát pro housle a kytaru, 6 kvartet.
I když se jedná o italského skladatele, v našem spolku jsme se s ním seznámili hlavně proto, že přinesl tehdejší Praze neobyčejný hudební zážitek. Praha patřila v první polovině 19. století mezi významná hudební střediska Evropy. Návštěvy a koncertování významných evropských hudebníků položily základ dnešnímu vyspělému hudebnímu světu českého národa. V Praze také vyrostl, začátkem 19. století, přední český houslista a skladatel Josef Slavík, nazývaný „český Paganini“. Také o něm nám pan Ježo vyprávěl. A po pravdě řečeno, dnes už bychom procházejíce se po Vyšehradském hřbitově věděli, jaký velký houslista se skrývá za jménem na pomníku.

Na přednášce toho o Paganinim zaznělo z úst pana Ježa ještě mnohem víc a stejně to nebylo všechno, co by se o této tajuplné postavě dalo říct. Po ukončení přednášky následovaly přehrávky na filmové plátno Paganiniho skladeb v podání houslových virtuózů: A. Markov – Caprice č. 2, R. Riccih – Caprice č. 12 a Sauret – Kadence ke koncertu D dur, J. Heifetz – Caprice č. 24, L. Kogan – La Campanella, F. Busoni (klavír) – Liszt – La Campanella, J. Fischer a synf. orchestr Tokio – La Campanella. A to bylo opravdu něco. Ani nám nechyběl koncertní sál, abychom si skvěle užili hru na housle – je to opravdu kouzelný nástroj.

Miluše Babjáková

Klubové akceMít talent co měl Paganini