Český spolek Košice, místní klub v Michalovcích připravil pro rok 2013 jako součást projektu realizovaného s finanční podporou Úřadu vlády SR program s názvem Jaroslav Ježek a Slovensko. Konal se dne 21. 6. 2013 v Galerii Zemplínskeho osvětového střediska v Michalovcích. Těší nás, že se v tomto komorním prostředí projevilo zájem o velikána naší moderní hudby na pět desítek zájemců z řad členů českého spolku, ale především příznivců.
V programu byly uvedeny málo známe fakty o životě a díle Jaroslava Ježka a prostor dostala i hudba v podání skupiny OK trio a zpěvačky Gabiky Kozmové.
V čem vidím hlavní přínos Ježkovy osobnosti? Kromě jeho hudby, která jistě přetrvá věky zejména v tom, že přes značné zdravotní problémy Ježek dokázal prožít plnohodnotný, byť krátký život. Je skutečně obdivuhodné, že vytvořil fantastické skladby a to nejen pro Osvobozené divadlo, ale komponoval i vážnou hudbu, zajímal se též o čtvrttónovou soustavu a napsal i suitu pro čtvrttónový klavír. Jeho činnost spočívala především ve spolupráci s Voskovcem a Werichem při tvorbě repertoáru Osvobozeného divadla.

Jaroslav Ježek miloval Slovensko a tuto krásnou zemi i rád navštěvoval. A to nejen v rámci divadelních představení. Osvobozené divadlo s velikým úspěchem několikrát vystupovalo v Bratislavě a na jejich představení dojížděli lidé z dalekého okolí, ba i z Vídně. Ježek však rád vzpomíná na pobyty v lázních Štós, kde se setkával s horníky, kteří se zde léčili. Jednou prý si zašli s ředitelem lázní na flám do nedaleké vesnice a vrátili se až druhý den, údajně v značně podkuráženém stavu. Takže i takový byl Ježek, přes nemalé zdravotní potíže dovedl užívat si radostí života.
Jako správný Čech měl i Ježek rád pivo. Werich jednou vyprávěl, že na zkoušce se nemohli dočkat Ježka. Už byli z toho všichni nervózní z toho kde je, jen Werich zůstal klidný a stále se usmíval. „Proč si neděláš starosti o kamaráda?“ ptají se ostatní. äJá ale s jistotou vím, že Ježek je už zde,“ tvrdil Jan. „Byl jsem totiž před chvílí v šatně a někdo mi tam vypil pivo.“
Podobně jako Voskovec s Werichem i Ježek byl silně protifašisticky zaměřený, co se projevovalo v jejich hrách. Jezdil často do Itálie, kterou miloval. Když mu řekli, že i Mussolini je Ital, odpověděl: „To není Ital, to je vůl.“ Při zmíněné orientaci musel samozřejmě v roku 1939 emigrovat před nacisty do USA. Když vystupoval v New Yorku z lodě první jeho otázka byla: „Kde zde hraje Dule Ellington?“ V emigraci ho však trápilo nejenom zdraví, ale i samota. Dával hodiny klavíru a nacvičoval česko-slovenský pěvecký sbor. Zde se seznámil s Františkou Bečákovou, původem z Moravy. Koncem roku 1941 však musel být hospitalizovaný v newyorské nemocnici, neboť mu selhávala druhá ledvina. Na smrtelném lůžku se ještě stačil oženit s Františkou. Potom už jen blouznil, dirigoval a jmény volal členy svého pražského orchestru. Tehdy prý zářil štěstím. Zemřel přesně na Nový rok 1942 ve věku 35 let. Vystrojili mu velkolepý pohřeb ještě v USA. Po válce převezla Frances Ježková rakev s popelem do Prahy, kde byl tomuto velikánovi české hudby uspořádán státní pohřeb. Dnes se místo jeho věčného odpočinku nachází v Praze na Olšanském hřbitově spolu s hrobem Voskovce a Wericha. Takto konečně nalezli nerozluční přátelé společné místo trvalého pokoje.
Za hlavní priority pozitivního života pokládám hudbu a humor. Obojí nalézám v díle Jaroslava Ježka. A když si k tomu zanotuji texty Voskovce a Wericha, znamená to pro mne nesmírný zdroj útěchy a velkého poučení.

Otakar Krásenský

Místní klub MichalovceJaroslav Ježek