Bude tomu už pomalu 200 let, co se narodil známý a stále populární prozaik, básník a novinář Jan Neruda, jehož dílo nám má stále co říci. Přednášející popsal Nerudovu cestu životem. Seznámili jsme se také poměrně obšírně s jeho dílem. Opravdu jsme měli pocit, jako by se jednalo o současníka. Na přednášce jsem se přesvědčila, že to je nejen můj názor, ale i názor ostatních posluchačů.
Jan Neruda se narodil roku 1834 v Praze, v Praze prožil celý život a celé jeho prozaické dílo se tam odehrává. Studie práv a filosofie nedokončil, stal se učitelem. Jeho další život však patřil rozsáhlé činnosti básnické a novinářské. Nikdy se neoženil, i když lásky kratší, ale i dlouhé měl. Jeho platonickou láskou byla delší dobu také spisovatelka Karolina Světlá. Neruda jí vedl ruku v začátcích její spisovatelské činnosti, Světlá zase byla Nerudovou oporou a mecenáškou.
Pražská Malá Strana 19. století je barvitě popsaná v Malostranských povídkách. Drobní lidé se svými starostmi a žaly, malí měšťáčkové malicherných zájmů a v bídě žijící chudáci. Ti všichni ožívali v jeho povídkách a fejetonech. V době života Jana Nerudy Český národ prožíval těžkou dobu. Vklíněn mezi národy Rakousko – Uherska byl hospodářsky a morálně vysáván. Vídeň, ani vládnoucí politikové, nebyli schopni zajistit českému národu samostatnost, ba ani vůle nebyla. Tato situace vedla Nerudu k napsání básní Zpěvů pátečních. Vyznává se k lásce ke svému národu, upíná se ke slavné době husitské, pod dojmem roku 1848 věří v den, kdy český národ nabude samostatnosti.

Láska
Koho bych miloval širém tom na světě!?
Srdce je vždycky ach srdcem jen dítěte –
Do stáří, do skonu volá si po matce.
Přežil jsem matku svou, žiju jen památce,
Přežil jsem lásku svou, měl ji tak nakrátce –
Všechno jsem oplakal, zase se osvěžil –
Tebe bych, národe, tebe bych nepřežil!

Nerudova tvorba vychází z lidových tradic. To má společné s K. J. Erbenem. „Volím slovo prosté, chci tu v báji vypravovat, z úst jak lidu roste“ – to je Nerudovo vyznání.
Soubor básní Balady a romance jsou toho důkazem. Připomeňme si názvy jen některých. Kdo by neznal alespoň počáteční verše, na přednášce jsem se přesvědčila, že je znají všichni. K přednesu se připojili i diváci – nedalo jim to, aby si trochu nezavzpomínali na školní léta.
Romance o Karlu IV.
Král Karel s Buškem z Vilhartic teď zasedli si k dubovému stolu –
ti dva už pili mnohou číši spolu a zapěli si z plných plic…
Romance česká
Žil jednou v Čechách smavý rek, vám známý rytíř Paleček –
on samý šprým a nápad byl, rád dobře jed a dobře pil a lidem dobře činil…
Balada o polce
Na návsi je převeselo. Polka sedí v zlatých saních,
před nimi dva vraní koně, plno pestrých pentlí na nich…
Balada rajská
Šla Maria, šla do ráje, kdo ji potkal,
pěkně klekl, uklonil se, „Zdrávas“ řekl…

A jestlipak víte, ze které balady jsou tyto verše?
Svatý Jane z Nepomuku, drž nad námi Čechy ruku,
by nám Bůh dal, co dal tobě, náš by jazyk neshnil v hrobě!

Tento náš svatý má místo v nejedné vesnici na návsi, v kapličkách, božích mukách. Ano, jsou to verše z Balady o duši Karla Borovského!
Jistě souhlasíte, že má Neruda co říci i dnešnímu člověku. Vezměme si jeho fejetony. Nechyběly v nedělních novinách, poukazovaly na drobné životní události a patálie. Na ukázku jsme si přečetli fejeton Kam s ním. Pražan se rozhodl vyměnit starý slamník za nový – ale kam s tím starým? Neruda řeší tyto peripetie s humorem, ale dává čtenáři i možnost zamyslet se. A dnes? Pomalu po dvou stoletích problémy s odpadem trvají.
Měla jsem dojem, že posluchači strávili pěkné odpoledne. Přednesem a čtením přispěli Jiří Gregorek (přednášel dokonce zpaměti), Miluše Babjáková a Vanda Čičváková.

Miluše Babjáková
Foto: Jiří Gregorek