Jak jsme chtěli k moři přes tunel
Hodně lidí v této chvíli přemýšlí, kde a hlavně jak bude trávit letní dovolenou. I když hlasy politiků, krizových manažérů, epidemiologů a dalších odborníků nás nabádají k opatrnosti a radí počítat spíš s dovolenou na zahrádce u minibazénu s rodinnými alby a vzpomínkami na Máchovo jezero nebo Jadran, objevili se už i návrhy, jak to zařídit, abychom si mohli u toho Jadranu opět zařádit. Jsou vesměs těžko proveditelné, plné nedotažených nápadů a ukrytých rizik. Za všechny vede jakýsi koridor, kterým by se tisíce našinců přesouvalo na vyhrazené pláže, ze kterých by nebylo úniku, takže dovolená by se změnila na monitorovaný omezený pohyb v kleci… tudíž by se snad ani o dovolené mluvit moc nedalo. Pokud bychom mohli srovnávat, kbelík se slanou vodou na naší zahrádce vypadá poněkud svobodněji…
Lidem nejspíš vůbec nedochází, jaká rizika podstupujeme a máme za to, že v momentě, jak padnou současná omezení, bude naše civilizace znovu jako utržená z řetězu. Nejspíš se chystáme propást další výstrahu a šanci na změnu…
Ale řeč je o dovolené.
Je zajímavé, že touha po moři se našimi soudobými dějinami táhne jako zlatá niť. Kdybychom i opomněli nedoceněný dar Járy Cimrmana, který přinesl Čechům moře až na Staroměstské náměstí, nemůžeme minout vážně míněný návrh, aby v rámci vyrovnání po rozpadu c. a k. mocnářství dostal každý z nástupnických států i kus moře jako odškodnění. Už ve 40. letech, na sklonku války, se objevuje další zajímavý návrh, který byl v 60. letech vypracován do seriozního projektu. Ekonom Karel Žlábek představil svou vizi propojení suchozemského Československa s přímořským Slovinskem (tehdy součástí Jugoslávie). Měl k tomu sloužit tunel, vybudovaný z Českých Budějovic do Adriaportu, města jež mělo vzniknout současně na poloostrově z vyrubaného materiálu, který měl být nově vzniklým územím tehdejší ČSSR. Cestu dlouhou 410 km, z toho 350 km pod zemí bychom rychlovlakem urazili za něco víc jak 2 hodiny. I dnes to zní jako utopie. Průměrná cesta na Jadran v plechovkách po dálnicích trvá kolem 12 hodin (ze Slovenska ještě déle), rychlost vlaků na našich železničních tratích dosahuje pouze vo vybraných koridorech oněch 160 km, se kterými počítal i pan profesor Žlábek… A navíc – nejsou a nejspíš ani nebudou peníze na takovýto megaprojekt.
Tak si aspoň připomeňme myšlenku spojení naší země s Jadranem v dokumentu České televize z cyklu Zašlapané projekty.
Nejnovější komentáře