Jméno baronky Sidonie Nádherné, o které se píše v knize od Aleny Wagnerové, opravdu návštěvnicím klubu nic neříkalo. Před několika lety v televizi vysílali dokument o převozu ostatků baronky z Anglie na bývalé panství rodiny Nádherných, do jejích rodných Vrchotových Janovic. Za velkého zájmu veřejnosti se to událo roku 1998.
A proč je právě tato žena tak zajímavá? Na jejím osudu jsou zřejmé veškeré tragédie a politické změny první poloviny 20. století. Taktéž kraj jihovýchodně od Prahy jako by byl obrazem celých Čech. Byla to vždy krajina kulturní, v žádné obci nechyběl kostel, ale ani větší či menší zámek, kde se soustředil život intelektuálů. Tato krajina zažila mnoho zvratů a katastrof, které sebou nesly evropské dějiny.
Obsah ve zkratce: Dětství a dospívání Sidonie Nádherné bylo obklopené láskou rodičů a dvou bratrů. Po předčasné smrti rodičů a staršího bratra zůstává Sidonie na starost o velké panství sama se svým bratrem – dvojčetem Karlem. Zvelebují panství, nejen zámek, ale i park a obec. Z parku udělali opravdový skvost. Sidonie sama pracuje, sází vzácné stromky a azalky. V té době byly zrušeny šlechtické tituly, ze šlechticů se stali velkostatkáři. Lid k nim ještě vzhlížel s úctou, neboť jim dávali práci. Odevzdanost a úcta byla na obou stranách…
V té době se však už žádalo, aby si Sidonie našla vhodného partnera. I když měla hodně nápadníků, byl mezi nimi malíř Max Švabinský, básník Rilke, jejím nejvážnějším vztahem byl vztah s novinářem a spisovatelem Karlem Krausem, byla ženou emancipovanou, ale v lásce neměla štěstí na sobě rovného intelektuála, který by ji pojal za manželku.
Tak plynula léta, věnovala se cestování, na svém zámku vítala přátele a hlavně se starala o majetek rodu Nádherných. Po smrti svého bratra Karla zůstává na vše úplně sama. Roku 1938 umírá její dlouholetý přítel Karel Kraus. Nad Evropu se stahují válečné mraky. Je obsazeno české pohraničí a brzy na to vzniká Böhmen und Möhren. Už v létě 1939 vznikají plány na zřízení výcvikového prostoru SS jižně od Prahy. Do tohoto prostoru spadají i Vrchotovy Janovice.
Na území bylo zřízeno 8 koncentračních táborů. 8619 rodin se muselo z území vystěhovat. Sidonie až do roku 1944 bojuje o zámek a park s pomocí památkové péče, přesto ale v únoru 1944 dojde k vystěhování zámku. Sidonie zachraňuje, co sama může odnést do stodoly ve vedlejší obci a sama se stěhuje do zchátralé místnosti bez vody a elektřiny. Nestěžuje si, je jednou z mnoha postižených. Doufá v obrat k lepšímu.
Po osvobození však uklidnění nenastalo, drancovali Rusové. Co však bylo nejhorší – drancoval vlastní lid. Sidonie bojuje už nikoliv proti okupační moci, tentokrát proti lhostejnosti, hrubosti a hrabivosti vlastních lidí. Pro lidi jakoby se stal viníkem všeho jejich soužení vykořisťovatel – jejich bývalý chlebodárce. A tak se zlost obrací proti Sidonii. Co ještě zůstalo v zámku, to bylo vyrabováno, park zničený.
Proto po únorovém převratu Sidonie s pomocí Lobkoviců přechází tajně hranice. Do roku 1953 žije v Anglii, kde v roce 1953 umírá na rakovinu plic.
Kniha určitě každého zaujme. Je to opravdová zpověď z hříchů minulých let. Paní Babjáková nás seznámila i s pocity, které v ní při osobní návštěvě vyvolala místa zmiňovaná v knize.
Miluše Babjáková
Nejnovější komentáře