70! aneb Jubileum hadraplánu

Hadraplán, prchající stan, splašené trubky, šestsettrojka v pyžamu… Poslední velorex byl vyroben na počátku 70. let, dodnes své fanoušky a stoupající cenu. Z vysmívaného vozítka se stala ikona své doby. Letos slaví své sedmdesátiny!
Představte si – jedete krajinou, vnímáte slabý vánek, slyšíte bzučení včel i cvrlikání cvrčků, mezi vámi a přírodou není žádná kapotáž, střecha ani zvuková bariéra. Kocháte se lány rozkvetlé řepky, vlnícími jezery obilí, přes cestu před váma líně projde zajíc, jukne na vás a zdá se, že vám i zamával. Je to téměř stejný pocit, jako sedět na harleyce a být pánem silnic, především té třetí třídy. Je to něco, co v moderní odhlučnené klimatizované konzervě narvané elektronikou a autopilotem nikdy nezažijete.
Nespornou výhodou je, že ve velorexu prakticky nemůžete dostat pokutu za překročení rychlosti.
Z původně opovrhovaného hadraplánu, pořizovaného z nedostatku financí na normální auto, se už koncem osmdesátých let začalo stávat velice populární vozidlo, jehož hodnota se změnila z ceny šrotu na žádaného veterána. Jeho příběh je neobyčejný tak jako vozítko samo.
Pro dnešního zákazníka zhýčkaného přebytkem nabídky aut všeho druhu, je už těžko představitelné, že v poválečných časech bylo hotovým zázrakem, když jste si mohli pořídit alespoň nové jízdní kolo. Prodej soukromým osobám byl v tomto čase všeobecného nedostatku silně omezen, takže i když už jste čirou náhodu disponovali patřičným astronomickým obnosem, nová auta zkrátka nebyla. V atmosféře militarizace státu v souvislosti s přípravou na další světový konflikt byla zprvu dávána přednost výrobě nákladních vozidel a motocyklů lépe využitelných v případě rozpoutání války.

Trochu historie

Vlastně to začalo 30. léty a deštěm. František Stránský (1914 – 1954), rodák z České Třebové, dojížděl na motorce za prací v plzeňské Škodovce a zatoužil mít něco, co by ho chránilo před nepohodou. Kapotovanou motorku, pro větší stabilitu o třech kolech. Když si v roce 1939 s bratrem Mojmírem (1924 – 2011) založili malou dílnu na opravy kol, kočárků a motocyklů, sen dostal jasnější kontury.
Stavěli z toho, co měli v dílně, k prvnímu plechovému prototypu se dopracovali v průběhu války. Sice ještě plechovému, adojeli na něm až do Košic.
Úspěšně nastartovanou firmu bratří Stránských však zastavil vítězný únor. Chvíli se zdálo, že poúnorový tlak na soukromníky plány bratrů udusí, ale inspirováni tátou, který kdysi přišel o nohu, se domohli povolení k výrobě invalidního vozítka, o jaké byla po válce nouze.
Už v roce 1950 je představena tříkolka pro invalidy, jak byl jejich výrobek pojmenován. Tříkolky jsou pojmenovány OSKAR, což je vlastní zkratkové slovo „kára na ose“ v přesmyčce. Teprve časem se z něj vyloupl velorex čili „král kol“. Zájem o tyto vozíky byl velký a ruční výroba zaostávala za poptávkou.
Počátkem roku 1951 byla dílna začleněna do Velodružstva Hradec Králové pod názvem Závod 09 Parník.
Další osudy bratří Stránských nejsou tak zábavné. František v roce 1954 podlehl zraněním po těžké havárii ve svém velorexu, Mojmíra v roce 1955 z družstva vyloučili.

A nahlédnutí pod… plachtu

Karoserie byla sestavena z ocelových tyček, které byly zvenku potaženy snadno praskající koženkou. Střecha se dala stáhnout. V zadní části vozidla byl uložen motocyklový motor z Jawy 250, který byl doplněn ventilátorem nuceného chlazení. Spojka byla rovněž motocyklová, tedy lamelová v olejové lázni. Na ni navazovala čtyřstupňová převodovka a pohon zadního kola řetězem. Přední okno bylo skleněné a bylo opatřeno stěračem, boční okna z plexiskla šla vyjmout a vložit do dvířek.
V roce 1963 končí výroba Velorexů s motorem 250 cm³. Začíná se vyrábět typ Velorex 16/175 a 16/350. Jak již označení ukazují, je použito jednoválce o objemu 175 cm³, který byl velmi slabý a záhy byl z výroby stažen, a dvouválec 350 cm³, který ve výrobě vydržel až do jejího závěru v roce 1971, přičemž ročně vznikalo okolo 1200 vozidel. V celkovém součtu bylo vyrobeno 15 300 kusů tohoto legendárního vozítka, které se proslavilo nejenom jako přibližovadlo falešného vrchního Vrány z neméně legendární komedie Vrchní, prchni, ale inspirovalo také nezapomenutelného komika, mystifikátora, zpěváka, skladatele a banjistu Ivo Mládka.
Nenechte se oklamat výzorem hadraplánu. Dnes se řadí k exkluzivním veteránům a není výjimkou, že se na trhu prodává za cenu nového auta střední třídy ve výbavě de luxe. Nejdražší velorex je v nabídce za neuvěřitelných 490 000 českých korun!

Když budete v České Třebové, zajděte si do tamního Městského muzea na prohlídku stálé expozice historie Velorexu

Velorex

Zpracováno podle internetových zdrojů
foto Městské muzeum Česká Třebová

error: Obsah je chránený!!